Odpovědi na otázky (e-kniha)

OTÁZKA:

Přednáška »Osud« vyvolává otázku, jak se ve zpětném působení projevuje spravedlnost u lidí, kteří poskytují velké dary, avšak nic při tom necítí a prokazují dobrodiní jen proto, že je to »v módě« nebo aby si »udělali jméno«.

ODPOVĚĎ:

Děj se dá jasně přehlédnout. Probíhá přesně v souladu se zákony. Okolí každého člověka je prosyceno druhem jeho skutečného cítění, tvoří tedy kolem něj stejnorodou jemnohmotnou vrstvu. Sebeklamy se při těchto dějích samy sebou vylučují jako neschopné života. Jestliže tedy člověk v sobě vypěstoval vskutku dobré chtění, je stejného druhu i vrstva, která ho obklopuje. Vracející se zpětné účinky zlého druhu z dřívějška tato vrstva, stojící jim v cestě, zadrží a odvrátí nebo vstřebá a rozloží, dříve než mohou zasáhnout člověka samého. Tím se tyto účinky zcela odstraní nebo aspoň výrazně oslabí, takže vážné dobré chtění přivodí člověku odpuštění dřívějšího zla.

Opačně je tomu u těch, kdo svými dary způsobují něco vskutku dobrého, ale dělají to jen s úmyslem něco přitom sami vyzískat; ať již jen proto, aby se o nich mluvilo, tedy z ješitnosti, nebo aby dosáhli významného postavení či jména, tedy ze ctižádosti.

Zákon zpětného působení se přitom v každém ohledu a bez výjimky naplní. Z místa, kde dar přinesl požehnání, proudí ve všech případech zpět k dárci dobro stejného druhu, jako bylo dobro jím způsobené. Avšak nitro a tím i okolí dárcovo je prosyceno sobectvím, úsilím o vlastní prospěch nebo i jiným zlem. Dobro proudící nazpět dospěje nejprve k této vrstvě a ta je zadrží, odvrátí, vstřebá a rozloží, takže člověk sám nemůže obdržet z tohoto příznivého zpětného působení nic nebo jen velmi oslabený díl.

Zda bude vracející se dobro zcela odvráceno nebo nakolik bude oslabeno, než dosáhne nitro člověka a rozvine své působení, záleží pouze na síle vnitřního cítění dotyčného člověka. Má-li v sobě silné zlo, je sám vinen, jestliže dobro určené mu zpětným působením nebude moci dospět až k němu. Je-li zlo v něm slabší, část dobra k němu přece jen pronikne a on tak dostane svůj podíl přesně podle své skutečné vnitřní hodnoty; nic víc a nic méně. Dobro se přiblíží až těsně k němu a může se rozuzlit v jeho okolí, ve vnějších pozemských věcech, které jsou pomíjející; jeho samého se však nemůže dotknout tak, aby z něj měl zisk pro věčnost, který jediný má hodnotu.

Rozdíl tkví již v tom: Dává-li člověk z upřímného citu, jen aby pomohl, pak se současně ihned naváže vlákno, vedoucí od něj až tam, kde z jeho pomoci vyrůstá požehnání, a vytvoří přímou cestu pro návrat zpětných účinků. Proto je působení mnohem přímější, soustředěnější. Není-li však na dávání stejným způsobem zúčastněno i jeho cítění, chybí toto od něj vycházející vlákno, tedy spojení s místem, kde jeho dar působí, poněvadž bylo odvedeno ke stejnorodému cítění. Proto také k němu nemůže dospět dobré zpětné působení tak soustředěné.

Ještě i mnohé jiné vedlejší okolnosti zde spolupůsobí; jejich vylíčení by mohlo obraz zkomplikovat, všechny ale přispívají k nejjemnějšímu odstupnění projevů spravedlivosti ve zpětném působení, takže v celém dění není myslitelný ani atom nespravedlnosti. Taková možnost je dokonale vyloučena díky podivuhodné vzájemné spolupráci moudrých zákonů Stvořitele, takže každý dostává, co mu patří, nejpřesněji odvážené. Jen se přitom nesmí zapomínat, že mnohé z toho všeho se zřídka odehrává v jednom malém pozemském životě, častěji jsou to jen zlomky. Celé dění je rozděleno na celé bytí.